Těžbou písku těžce poškozené zbytky opevněného objektu na ostrožně zvané Hrádek nad levým břehem Řetického potoka mezi Šárovcovou Lhotou a Lázněmi Bělohrad. Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Archeologické nálezy dovolují klást její život od poloviny 13. do průběhu prvé poloviny 14. století. Opevnění v čele rozměrné 170 x140 m dvojdílné dispozice tvořil val a příkop, starší popisy hovoří ještě o druhém valu a příkopu. Část jeho plochy zničila pískovna, v níž byly ničeny zahloubené objekty s dřevěnou konstrukcí a celými nádobami. V jižní části areálu se nachází oválná homolovitá vyvýšenina, opevněná částečně dochovaným příkopem. Archeologická sonda J. Sigla a V.Vokolka zde zachytila destrukci mohutné hrázděné stavby s vepřovicovými výplněmi, která zde stála od poloviny 13.do přelomu 13.a 14.století. po jejím zániku požárem na počátku 14. století byl prostor ještě opevněn palisádou. Zaniklý hrad u Lázní Bělohrad překvapuje svými rozměry i archaickou podobou (pokud ovšem je vnější opevnění jeho součástí, což doposud není ověřeno).Interpretace jeho složité problematiky si vyžádá další mnohostranné studium.

Zaniklý malý hrad na ostrožně zvané Hrádek nad soutokem dvou potoků u Bezníku nedaleko Lázní Bělohrad. Historické prameny o lokalitě mlčí a archeologický datovací materiál nepřinesl ani nevelký zjišťovací výzkum. Hypoteticky je patrné možno na základě rozboru historických vztahů uvažovat o její souvislosti s kolonizačním podnikáním miletínské komendy Řádu německých rytířů a předpokládat krátkou dobu života ve druhé polovině 13.století. jednodílná dispozice má protáhlý oválný obrys a vnitřní plochu beze stop zástavby. Na čelní straně se za prvým příkopem tyčí val sledovaný druhým příkopem. Oba tyto opevňovací prvky obíhají i jihovýchodní boční stranu dispozice. Řešení doposud takřka neznámé problematiky tohoto malého hradu zůstává úkolem dalšího výzkumu.

Zaniklý malý hrad u Úhlejova, na vyvýšenině u soutoku potoků Bystrého a Hornoúhlejovského, částečně poškozený silnicí. Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Nepočetný archeologický materiál získaný nevelkým archeologickým výzkumem dokládá krátkou dobu jejího života, ukončenou nejspíše ve 40.letech 13 století. Původní jméno neznáme, název Šluspárk je nejspíše novověkého původu. Jednodílná dispozice oválného obrysu byla opevněna příkopem a valem před ním, na nejsnáze přístupné straně byla fortifikace zdvojen. Sondáž na vnitřní ploše, která dosahovala rozměrů 65krát30 metrů, přinesla doklady opevnění v podobě na sucho kladené zdi a palisády. Vnitřní zástavba byla zřejmě dřevěná, jak dokládají nepočetné archeologické náznaky a nalezené zlomky mazanice. Nevelký hrad mohl náležet nejstaršímu horizontu šlechtických hradů nižší kvalitativní úrovně. Protože je tato skupina velmi málo poznána, je nutno litovat značného narušení a nevhodnosti lokality pro archeologický výzkum. Zánik hradu by mohlo souviset se získáním Miletínska řádem německých rytířů.

Pravěké a raně středověké hradiště, výrazné návrší s místními názvy Hradiště a Vala (Valy), jižně od obce Kal a severozápadně od Vřesníku.
Návrší dosahuje vrcholu v nadmořské výšce 489 metrů. Ze západní, jižní a východní strany je prostor chráněn příkře spadajícím terénem, přístupnější je pouze ze sever. Na východě obtéká úpatí kopce potok Bystrý a na západě a jihu jeho bezejmenný přítok. Převýšení vrcholové plošiny nad potoční nivou činí až 100 metrů.
Původní hradiště zaujímalo obě polohy – Hradiště i Vala – a jeho rozsah tak nejspíše přesáhl 30 hektarů. Poloha Hradiště je ovšem dosud jen málo známá a ani její opevnění není příliš zřetelně zachováno. Pouze v západní části polohy jsou viditelné stopy po dvojitém pásu fortifikace patrné jako výrazná terénní hrana. Poloha Vala bývá naopak v odborné literatuře uváděna jako samotné hradiště, jde však pouze o nejlépe zachovanou část víceprostorového objektu.
Hradiště bylo již před polovinou 19.století (1843) známé faráři F. Peterovi-Rohoznickému, který zde provedl několik průzkumů. V archeologické literatuře se hradiště objevilo v roce 1868, jeho nejstarší plán pořídil v roce 1894 učitel J. Nálevka z Kalu, a to podle katastrální mapy. První moderní archeologický výzkum kalského hradiště vedl R. Turek v roce 1954, kromě pravěkého a raně středověkého osídlení polohy zjistil i stopy osídlení z doby laténské. Archeologové muzea v Hradci Králové pod vedením Jiřího Klfersta, realizovali v letech 1985 a 1988 záchranný a zjišťovací výzkum fortifikace v severní části a položili sondu také ve vnitřní ploše polohy Vala.
První domněnkou, že hradiště je mnohem větší než jak je v dnešní odborné literatuře zobrazované a publikované, vyslovil již v roce 1909 J.L.Pič, který uvažoval o jeho předhradí. Informace a indicie o mnohem větším rozsahu opevněné plochy přinesla akce v padesátých letech, kdy prostor sledovali M.Richter aj. Zeman. Na pořízeném náčrtku je patrná místy zdvojená fortifikace na západní straně sedla s náznakem vstupního prostoru. O hradišti velikém až 33 hektarů, včetně severního předhradí, psal také M.Šolle. doklady o dalších strukturách opevnění, mimo oficiálně uznávanou plochu, přinesla letecká a povrchová prospekce prováděná v posledním desetiletí minulého století.

Přírodní památka zahrnuje údolí říčky Bystřice od Vidonického mlýna ke kótě Homolka východně od obce Kal, ev.č. 2002 Správce AOPK Pardubice.
Katastrální území: Bezník, Kal, Vřesník u Tetína, Vidonice
Výměra: 24, 59 ha
Nadmořská výška: 370 – 440 m
Datum vyhlášení 26.9. 1990
Předmětem ochrany je podhorské údolí potoka, v jehož úzké nivě zůstalo zachováno bohaté naleziště bledule jarní (Leucojum vernum). Podobné potoky byly v minulosti ve zdejší oblasti mnohem hojnější, při pozemkových úpravách byly však většinou zničeny.

Malebné městečko Lázně Bělohrad leží v podhůří Krkonoš v nádherné,ekologicky čisté kotlině. Na jihozápadě je chráněno modravým hřebenem Chlumu, na severu se vypíná Kamenná hůra, od západu hledí zříceniny hradů Kumburk a Bradlec i hora Tábor. Strážcem celé Bělohradské kotliny je Zvičina s turistickou chatou.
Bohatá ložiska rašeliny dala základ vzniku slatinných lázní. Dnes jsou zmodernizovány a poskytují dospělým i dětem procedury, které příznivě působí na všechna onemocnění pohybového ústrojí - revmatické choroby, bolesti páteře, Bechtěrevovu chorobu, artrózu, stavy po úrazech a ortopedických operacích. Lázně mají skvělé renomé doma i za hranicemi naší vlasti.
V Lázních Bělohradě působí národopisný soubor písní a tanců Hořeňák, který vznikl již v roce 1949. Má ve svém programu tance, zpěvy a lidová vyprávění z Podkrkonoší a Podzvičinska. Od roku 1975 je každoročně, vždy v druhé polovině června, pořadatelem slavností písní a tanců "Pod Zvičinou". Národopisných slavností se každoročně účastní významné soubory z domova i ze zahraničí.
V Lázních Bělohradě se narodil známý spisovatel Karel Václav Rais a celá řada dalších významných osobností.
Okolí je jedinečným krajinným celkem se spoustou lesů i udržovaných staveb lidové architektury. Oblast je protkána hustou sítí značených turistických cest. Nově se značí i cykloturistické trasy.
K nedalekému výletnímu místu Byšičky se váže děj balady K.J.Erbena Svatební košile z básnické sbírky Kytice. Od byšičského kostelíka je pěkný výhled s novou křížovou cestou. Krkonošská vyhlídka je jednou z nejkrásnějších vcelé oblasti. V obci Dolní Javoří najdete rázovité chalupy. Rozcestí turisticky značených cest se nachází na bělohradském náměstí.

Miletín, městečko v Miletínské kotlině, severovýchodně od Hořic. Připomíná se od roku 1124, kdy ve vodním hradu kníže Vladislav I. vítal sv. Ottu biskupa Bamberského. Ves vznikla v podhradí. Od roku 1241 majetkem řádu německých rytířů až do husických válek roku 1410. Z těchto dob se zachovaly podzební místnosti a chodby. V dalších dobách se vystřídala řada majitelů mezi nimi rod Valdštejnů. Roku 1560 ves povýšena na město, které roku 1846 vyhořelo a po požáru bylo znovu obnoveno.
Barokní zámek [více o zámku] postavený letech 1693 až 1701 hradeckým stavitelem K. M. Klupfem na místě vodního hradu, byl po požáru roku 1609 obnoven a roku 1847 empírově upraven. Anglický park v jeho okolí zřídil kníže Alexandr Schonburg - Hartenstein roku 1881. Rozloha parku je 9,2 ha. a roste zde velké množství jehličnatých i listnatých stromů např. smrk sivý, smrk dvoubarvý, lapina jasanolistá, klokoč zpeřený, wistérie čínská.

Zvičinský hřbet je členitý masív, který postupuje jihovýchodním směrem v délce zhruba 17km od horního toku říčky Bystřice v náhorní plošině u Pecky (osada Vidonice). Konči západně od Dvora Králové nad Labem plynulým přechodem do Libotovského (dříve Hřibojedského) hřbetu. Na obou svazích hřbetu pramení četné potůčky. Na severním svahu jsou lázně pod Zvičinou a nad němi směrem k vrcholu Zvičiny je studánka s plastikou dračí hlavy od V. Suchomela, profesora sochařské školy v Hořicích. Na jižním svahu se pokusně těžilo stříbro a dodnes se těmto místům říká Havírna. Dále k jihu pod obcí Úhlejov je bývalé tvrziště Kamenný hrádek a Miletínské lázně. V krajině se nacházejí četné kříže. V jihovýchodní části se nachází Betlém (soubor plastik M. B. Brauna v přírodním prostředí) a chráněné skalnaté území Čertovy hrady.
Vrch má zvonovitý tvar, na severní straně zalesněný. Poskytuje mimořádně rozsáhlý kruhový výhled.
Z rozhledny Raisovy turistické chaty (rozhledna je pro veřejnost zavřena) lze přehlédnout celé Krkonoše, Rýchory, Krkonošské podhůří, Broumovskou vrchovinu, Orlické hory, Novoměstsko, Záchlumí, Jičínsko, Novopacko a další. Říká se, že lze přehlédnout jednu třetinu Čech. Mimo Raisovy chaty s rozhlednou, postavené v roce 1913 na místě hospodářského stavení a hostince, stojí na vrcholu barokní kostelík z roku 1711, jehož loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami a pískovcový oltář je od Fr. Pacáka z roku 1740. Dále je zde umístěna televizní retlanslační stanice. Na severním svahu Zvičiny jsou lyžařské vleky a sjezdovka. Na vrcholu Zvičiny se konaly četné tábory lidu, první v roce 1868.
Zvičina má typické podhorské podnebí. Zvičinský hřbet je po Krkonoších prvním záchytným pásmem vůči severnímu proudění. Severní svahy Zvičiny jsou proto značně exponovaným územím. Léta jsou na Zvičině velmi příjemná, prakticky bez dusného počasí, s častým svěžím vánkem. Květena i zvířena je bohatá. V zimě napadne množství sněhu, měnícího krajinu v pohádku. Průměrné teploty jsou na Zvičině o 2 až 4 stupně nižší než dole v nížině (někdy výjimky).

Hrad Pecka je nazýván Perlou Podkrkonoší. Nachází se přímo ve středu tohoto nádherného kraje. Z hradní vyhlídky je v plné kráse vidět centrální masív Krkonoš se Sněžkou a Černou horou, západním směrem nad městem Nová Paka se rýsují vrchy Kumburk a Bradlec s ruinami středověkých hradů, vpravo od nich Tábor s poutním kostelíkem, jihovýchodně pak 671 metrů vysoká Zvičina – nejvyšší bod regionu.První písemná zmínka o hradu Pecka je z roku 1322. Jako jeho majitel je uváděn Budivoj z Pecky. Hrad sloužil původně k ochraně zemské hranice a zlatých dolů u obce Stupná, kde se těžilo po celý středověk. Měl dvě obranné věže propojené hradební zdí a jeden obytný palác v jižní části nádvoří. Kolem hradu byl vyhlouben příkop, takže přístup byl možný pouze přes padací most.
Od konce 15. století usilovali majitelé hradu o další rozšiřování obytných částí – zpočátku, za vladyků Hořických z Hořic, ještě v gotickém stylu, od druhé poloviny 16. století, za Škopků z Bílých Otradovic byla postupně realizována celková renesanční přestavba. Úpravou interiéru ji na začátku 17. století završil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Na místě dřívějšího strohého hradu nyní stálo krásné panské sídlo se čtyřmi obytnými paláci, které byly vystavěny kolem obdélníkového nádvoří a z vnitřní i vnější strany zdobeny sgrafity a malovanými erby rodu Škopků a Harantů.Po tragické smrti Kryštofa Haranta na staroměstském popravišti v červnu 1621 získal Pecku Albrecht z Valdštejna, který zámek po ročním držení daroval řádu kartuziánů z Valdic u Jičína. Ti Pecku po více než sto padesát let využívali pouze jako letní sídlo. Téměř neobývaný zámek postupně chátral. Za jeho slávou udělal definitivní tečku rozsáhlý požár v roce1830. Následovalo úředně posvěcené rozebírání zdiva, které trvalo až do roku 1921, kdy ruiny zámku získala do svého vlastnictví obec Pecka. Právě obyvatelé městečka se zasloužili alespoň o částečnou rekonstrukci objektu. Vzepřeli se rozhodnutí tehdejšího památkového úřadu, který doporučoval, aby si hrad zachoval ráz zříceniny, a za pomoci státních subvencí i vlastních prostředků a práce opravili západní, Harantovský palác. Jako turistický objekt s prohlídkovou trasou slouží hrad od roku 1968.